Život

Nepředsevzetí

Přelom roku. Doba, kdy bilancujeme, plánujeme a nadšeně se vrháme do nového. Dáváme si předsevzetí a čekáme, že nový rok bude tak nějak sám od sebe lepší, než ten předchozí. Snadno se necháme motivovat a stanovujeme si předimenzované cíle, o kterých sami tak nějak podvědomě víme, že jich nemůžeme dosáhnout. O pár dní, maximálně týdnů později jsme pak zklamaní.

Poslední roky mě trochu násilně naučily to mít jinak. A jsem za to obrovsky ráda. Neplánuji, nemám velké oči a nečekám, že ze mě najednou bude jiný člověk a vše se bude dít takřka bez mého vlastního přičinění. Místo toho s otevřenou myslí a srdcem čekám na to, co nám nadcházející dny přinesou. Místo předsevzetí tak máme spíš malá či o něco větší přání. Přála bych si, aby nám vyšlo to, na čem už měsíce (celkem vlastně léta) pracujeme a my se tak posunuli opět o něco dál. Zároveň však vím, že nás čeká ještě velmi dlouhá cesta. Dál si opravdu ze srdce přeju, aby se nám konečně vyhnuly všelijaké horší či drobnější zdravotní neduhy, jenž nám život poslední dva tři roky docela komplikovaly. A pak! Pak mám jedno pravděpodobně dost marné přání – aby malý pán přestal bojkotovat nočník, a já mohla jít konečně do práce. Protože nočník je jediná věc, která mi v tom brání. Smutný, co? 😀

Dá-li někdo tam nahoře, na těch místech, kde se plní přání, bude se tento rok blog trošku měnit. Vy tak budete moci sledovat mou cestu od profesionálního hubiče všeho živého po zahrádkáře. Cestu restaurátora. Cestu zedníka. Cestu zoufalého bojovníka s byrokracií. Cestu rodiny, která se vydala za snem a rekonstruuje maličký dům s obrovskou duší. Pořád je dost velká šance, že celá tahle věc nevyjde a mně zbydou jen ty semínka podivných jedlých rostlin, co chci zasadit. Možná si tak klepete na hlavu a říkáte si, proč tedy vůbec něco takového píšu. Jenže já prostě věřím, že už jsme došli přesně tam, kam jsme dojít měli. K tomu dalšímu kroku. K dalšímu schodu, který nám už několikrát přišel do cesty. Jídlo tu bude samozřejmě pořád (proč bych jinak chtěla zahradu? 😀 ), ale dovolte mi z tohoto webu udělat něco, co bude ještě o něco víc já. O to jde, ne? Budete pořád se mnou?

 

One thought on “Nepředsevzetí

Mám k tomu co říct