Je to zhruba 14 dní, co jsme zacinkali klíči od našeho starého/nového království a mohli odstartovat projekt rekonstrukce. Malý prostor byl zaplněný nepořádkem, který jsme při prodeji akceptovali proto, že se mezi ním skrývaly poklady, jež měly restaurováním dostat nový život a zachovat ducha místa. S tím, jak byla celá cesta k domu trnitá, vás možná nepřekvapí, že jsme po převzetí objevili už jen ten bordel. Poklady zmizely.

Nebudu lhát o tom, že jsme celou situaci nechali plavat a mávli nad ní rukou. A to nejen kvůli tomu, že se na nás valilo oblečení, miliony prázdných krabic od spotřebičů, zahradní chemie, nefunkční a rozbitý nábytek nebo třeba stará vánoční výzdoba, jejichž úklid a odvoz jsme museli zařídit, udělat i zaplatit. Zabolelo nás to hlavně proto, že jsme objevili spoustu opravdu osobních věcí – dokumenty, lékařské zprávy, nespravedlivé papíry od soudu z 60./70. let minulého století (o tom vám jednou opravdu povím, vím, že už to píšu po několikáté a čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že tohle prostě musí ven), pamětní listy a fotografie. Věci, které podle mě měly své místo najít jako první a ne zůstat na očích lidem cizím. Dodnes míříme k nějakému konkrétnímu řešení. I když jsem o tom původně vůbec nechtěla mluvit a vracet se k tomu, tak je to součást celého procesu a prostě k němu patří. Stejně tak patří do článků na téma rekonstrukce, o které jsem se pro vás rozhodla psát bez příkras.

Dva týdny mi přijdou jako dobrý časový úsek k tomu, abych zdokumentovala, co jsme udělali, co se nám třeba nepodařilo, ale hlavně abych napsala o tom, co se dá stihnout. Možná pro představu vaší nebo třeba jen pro rekapitulaci naší. To abychom věděli, až nás zase někdy napadne se do rekonstrukce pouštět 😀 Co myslíte, budu vás spíš uklidňovat nebo strašit? Po dvou týdnech nebudou články tak dlouhé a zároveň otravné, jako kdybych je postovala několikrát týdně (pochopte, jsme toho plní) 😀 Pokud by vás zajímalo cokoliv konkrétního k některému z kroků, určitě napište, ráda odpovím nebo poradím, budu-li vědět víc. Dodnes jsme:

• převzali dům – jasně, chyběly v něm věci, které tam být měly, bla bla bla, to už každý ví; podepsal se předávací protokol a dává se do kupy dodatek k vyřešení stavu při předání,
• obešli potřebné instituce kvůli přepsání energií apod.,
• zjistili rozsah a složení bince, objednali kontejnery – nepořádek jsme v jednotlivých částech domu vytřídili, vynosili a odvezli do sběrného dvora,
• absolvovali první rychlou schůzku s projektanty, jimž tímto ze srdce děkuji, protože světe div se, tohle je jedna z prvních věcí, která se nám povedla – tenhle projekční ateliér jsem si vymodlila a nikdo z něj mě zároveň neposlal do háje kvůli nedostatku času; navíc to byli první lidé, kteří v souvislosti s domem neprohlásili, že jsme blázni a měli bychom ho zbourat, prý totiž „viděli i horší“ – DÍKY! :D,
• odstranili starou kuchyňskou linku a díky tomu odkryli obrovskou plochu černé vlhké plísně do výše hodně nad kolena,
• vyklidili půdu, která až poté ukázala svůj plný potenciál – ložnice pro malé lidi (rozumějte nás) bude s výhledem na hvězdy, stejně tak pracovna,
• vytrhali lino v kuchyni, pod kterým se skrývá stará dřevěná podlaha, o jejíž zachránění budeme bojovat (i když to vidím marně, kvůli vlhkosti je po obvodu místnosti totálně ztrouchnivělá, stejný stav očekáváme i v ostatních místnostech),
• vytřídili osobní dokumenty a fotografie – chceme pro ně najít pěknou kovovou krabici a zakopat je na zahradě; dále jsme dali dohromady všechna periodika a artefakty spojené s junáctvím, které předáme místnímu středisku junáků, jehož byl „náš“ pán důležitou součástí,
• vyčistili & zbořili velkou dřevěnou kůlnu na zahradě a věci z ní, stejně tak vše, z čeho byla postavena, opět předali do sběrného dvora,
• prozkoumali zahradu, zryli a odplevelili stávající záhony, které Vincík rázem opět pošlapal a zároveň záhy zapadaly sněhem při téhle podivné druhé zimě, shrabali listí, našli letitý kompost (hurá!), vyčistili ji od následků českého „co kdyby“ (spousta ztrouchnivělého dřeva, železné trubky…), našli pivoňky, šalvěj a další bylinky, jahody, kvetoucí cibulky, meruňku, třešeň, jabloně….už teď to tam miluju!,
• prokopali vlhkou omítku a jsou tam cihly! (u nás je totiž stavěno hodně ze strusky, která není pro zdraví zrovna tou nejlepší kámoškou – radioaktivita a tak),
• asi tak dvacetkrát vymysleli a zase přeškrtali projekt rekonstrukce a přístavby, který si v hlavě řešíme; kreslíme křídou po zdech a podlahách, na zdi píšeme poznámky ohledně toho, jak se kde bude topit, co se kde vybourá nebo dostaví.
• seznámili se s většinou sousedů a tak nějak si myslíme, že jo. Že tohle půjde ♥

P.S. Fotky jsou tentokrát mobilní, ne vždy s sebou tahám dělo. Teď spíš rýč, svačinu, náhradní oblečení, úplatky (protože „maminko, já bych šel raději domů“)… Akorát si zapomínám přibalit vnitřní klid, který by mi dovolil se na chvíli posadit na lavičku a prostě se kochat a užívat si to dokonalé ticho, které v ulici (zrovna když zběsile neštěkají psi od sousedů) panuje.