Čtyři měsíce a dva dny. Doba, za kterou Vincíkovi vyrostla o číslo noha. Stromy opadaly a znovu na nich začaly rašit pupeny. Přišly Vánoce, mrazy a začalo nás v nose šimrat jaro. Spoustu jsme toho snědli. Nespočetněkrát se smáli a ještě víckrát nadávali. Čtyři měsíce a dva dny ohraničující časový úsek, na jehož počátku jsme TEN dům viděli poprvé a na konci od něj dostali klíče. Nikdy by mě nenapadlo, že právě tohle bude trvat tak dlouho.…