Tak už na nás došlo. Dnes jsem s těžkým srdcem nechala odvézt dětskou postýlku na půdu. V ložnici nám tak voní dřevem nová, pro velké kluky. Tohle jsou ty okamžiky, kdy si říkáme, jak ten čas vlastně strašně rychle letí. Musím ale říct, že bylo období, kdy jsme neměli zrovna moc času nad tím přemýšlet, protože Vinca objevoval. Objevoval denní hodiny, které mu byly dávno zapovězeny. My místo večerní pohádky, pusy a zamávání na dobrou noc marně…