Taštičky s kysaným zelím

Taštičky s kysaným zelím

Mámo, zírej pod nohy!

Není prý nic bolestivějšího, než šlápnout na kostičku lega. U nás doma sice lego zatím nahrazují kovová vykrajovátka, což umí být také hodně intenzivní zážitek, ale upřímně – my to umíme i lépe. U nás fungují nečekané předměty. Lžíce na boty třeba.

To když si taková lžíce leží na dlažbě v chodbě, vy téměř utíkáte do zatáčky s plnýma rukama a na zem nevidíte, je na průšvih zaděláno. Šlápnout na ní pravděpodobně bolí. Kopnout do ní bosýma nohama určitě ještě víc. Ale ujet po ní a plnou vahou těla, které se zrovna muší váhou nepyšní, dopadnout na loket, koleno, pak na záda a nakonec na úplné dno důstojnosti, to je teprve bolest! Prostě si vesele jít a najednou ležet. Asi stárnu, protože dřív bych se smála jako pitomá (což by samo o sobě bylo pitomé dost) a teď mi do očí automaticky vtrhly slzy a já se nemohla zvednout. Pomalu jsem počítala všechny kosti a klouby, přemýšlela nad tím, čí je tohle vlastně vina a doufala, že se seberu ze země. Bublifuk, se kterým jsem v ruce uháněla za tím malým člověkem, který mi tenhle klacek pod nohy hodil, přežil. Vendelín se podle všeho pobavil. Win-win!

Recept, který tu pro vás mám tentokrát, zachází do mírného extrému. Už víte, že se vždy snažíme doma upřednostnit zdravější variantu, ale zároveň si rádi dopřejeme. Čemu se však pokouším vyhnout co nejvíce, jsou uzeniny a salámy. Pokud to tak nemáte, klidně v tomto receptu využijte běžnou slaninu. Pokud chcete zkusit něco nového, vyrobte si domácí „uzené“ tofu, které můžete místo slaniny jako přísadu klidně využít.

[ultimate-recipe id=“2122″ template=“default“]

Mám k tomu co říct

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Close Menu