Kdy tohle skončí?

Tak už vážně nevím. Kdy budu moci přestat alespoň na půl vteřiny dávat pozor na to, co synátor strčí do pusy? Buď už jsem mírně polevila nebo se tahle posedlost začala zase neúměrně stupňovat. To, že mi z fotografovaného příspěvku krade máslo, které nakousne a už nevrátí, je vlastně to nejmenší. To, že na dětském hřišti sní písek, v lese šišky, na poli hlínu a před barákem psí klacek nebo berušku, to už je horší. To, že v nestřeženém okamžiku uloupne barvu z parapetu a slupne jí jako brambůrek, stejně tak jako kousek alobalu ze zavřeného šuplíku, je už docela šílený. A to, že se tohle všechno stalo za necelý den a půl, je na cestu do Bohnic. Zajímalo by mě, zda v podobných zařízeních poskytují relaxační pobyty pro duševně rozebrané matky.

Soustředíte se hodně na řízení auta? Já se maximálně snažím. Čím větší město, tím větší blbiny lze na silnicích vymyslet. Ale proti tomu, jak moje pozornost dostává zabrat doma, je řízení v pondělní špičce se řvoucím pasažérem v autosedačce hotová meditační chvilka. Pro okolí našeho domu jsem pravděpodobně za hysterickou uřvanou matku, která by dítě ráno nejraději někam posadila a o pár hodin později si ho na tom samém místě vyzvedla. Tady je totiž slyšet všechno. Slova jako ne, Vincente!!! a proboha, co to zase jíš?! už se mi do žil dostala tolik, že je snad křičím i ze spánku. Myslím, že i v tu chvíli jsou naprosto zbytečné. Stejně jako přes den, kdy je naše dítě, které si dokonale osvojilo selektivní hluchotu, s úspěchem ignoruje. Vůbec ho nechci najít tam, kde jsem ho odložila. Stačí mi, když na svých demoličních výpravách po bytě a okolí bude jen ničit a neříkat při tom ten nejděsivější výraz – „ňam!“.

Kdy to tedy skončí? V patnácti? Prosím, řekněte mi, že tohle přejde ještě předtím, než ho přestanu mít pod dohledem 24 hodin denně.

Teď už k receptu. Chipsy – tuk, sůl, éčka a aromata, to vše úhledně zabaleno v pytlíku, a to i v případě chipsů zeleninových. Opět není nic snadnějšího, než si je vyrobit doma. A jako bonus vám to bude trvat o něco kratší dobu, než cesta do obchodu a zpět. Tentokrát jsem volila topinambury, u nás známé také jako židovské brambory nebo jeruzalémské artyčoky.

Jde o hlízy jednoho z druhů slunečnice a jejich sezóna trvá od podzimu do jara. V tuto chvíli tak máte poslední šanci se s touto zdravou plodinou rozloučit ve velkém stylu. Na pohled rozhodně nepatří mezi zeleninu, která by vás zaujala, její vzhled můžeme připodobnit k velmi zvláštním a škaredým bramborám nebo zázvoru. Mají vysoký obsah vlákniny (která však může ve větším množství způsobit nadýmání, začínejte s nimi proto opatrně), podporují růst „dobrých“ bakterií a zamezují působení volných radikálů. Konzumovat je můžete tepelně upravené i syrové a jejich využití v kuchyni je tak velmi široké (do salátu, pyré, na polévku…).

Topinamburové chipsy

2 porce, 35 minut

• 250 g topinambur • 1 lžíce olivového oleje • 1/4 lžičky uzené papriky • 1/4 lžičky mletého pepře • sůl • 200 g bílého jogurtu • 1/4 lžičky sušeného česneku • bylinky dle chuti

1.Horkovzdušnou troubu předehřejte na 170°C. Topinambury očistěte a pokud nemají pěknou slupku i oloupejte. Nakrájejte na velmi slabé plátky (využijte mandolínu).
2. V misce smíchejte olej, uzenou papriku a pepř. V této směsi opatrně promíchejte plátky topinambur aby se obalily, ale nepolámaly.
3. Rozmístěte v jedné vrstvě na plech vyložený pečícím papírem tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Pečte cca 20-30 minut, aby byly chipsy křupavé.
4. Mezitím si připravte bylinkový dip smícháním jogurtu, soli, česneku a bylinek.
5. Hotové chipsy ještě na plechu osolte a podávejte.