Čas v kuchyni · Sladké

Vafle z Liége / Lutychu

VAROVÁNÍ na úvod: tenhle recept je tak strašně mimo cestu, po které zde jdu, že po vás nemůžu chtít, abyste četli dál, pokud si zrovna nepotřebujete osladit život, obalit nervy a rozmazlit tukové buňky. Pokud na vás nejde podzimní depka nebo jakékoliv chmury. Pokud si nechcete udělat opravdu poctivé nedělní ráno s takovou hromadou cukru a másla, jakou jen snesete. Pokud se vás přeci jen trošičku něco z výše napsaného týká, seznamte se – vafle z Liége. Ty nejnenápadnější, nejpoctivější a nejlepší vafle na světě.

Před sedmi lety jsem jako na obláčku občas následovala svého Honzu na pár dní do Bruselu, kde trávil několik měsíců na stáži. A nenávratně se zamilovala. A znovu do Jendy to nebylo, to přeci bylo tak nějak samozřejmé. Byli jsme spolu krátce, zvyklí trávit téměř 24 hodin jeden vedle druhého. Těžko si pak zvykáte na dlouhé odloučení. Pamatuji si, že na první dojem mi Brusel připadal jako hnusný hnusný HNUSNÝ město s příšernýma lidma, nulovou atmosférou a šíleným chaosem. Vnímala jsem tehdy jen to, jak do sebe lidé na ulicích vráží, divně na sebe koukají a v určitý čas se všichni z ulic stáhnou do svých pronajatých domovů a z tohodle hnusnýho města navíc vytvoří město duchů. Jasně, bylo to totiž město, které mi bralo štěstí. Na celé tři měsíce. Brrr. Kde je tedy ta zmiňovaná láska? Ve vaflích!

vafle

Tehdy nebylo zdravé jídlo zrovna tím, co by jakkoliv naplňovalo můj život. Nijak mi tedy nevadilo každý den zajíst žal jednou, až dvěma vaflemi, to se přece smí. Názor na Belgii a její metropoli jsem však záhy změnila a kromě téhle sladké tradice si zamilovala i architekturu, moc příjemné lidi ve službách (kde se těch prvních pár dní schovávali?) a tak nějak všechno, včetně neustálých stávek, kterých se mi za těch pár krátkých pobytů podařilo zažít hned několik. Když se poslouchám, jak o ní mluvím dnes, nejraději bych si za názor z těch prvních pár dní nafackovala. Bylo to strašně nefér!

Ale zpět k vaflím. O rozdílu mezi těmi bruselskými a lutyšskými už jsem psala, ale ty „mé“ ještě krátce připomenu. Kynuté těsto, plné cukru a másla vytvoří něco dokonalého. Uvnitř jsou krásně vláčné a na povrchu, díky cukru, který pečením zkaramelizoval, úžasně křupou. Myslím, že v těchto dnech přišel ten nejlepší čas se s vámi právě o tento recept podělit, protože není nic lepšího, než v sychravém počasí svírat v dlaních teplou vafli, která vás zahřeje na těle i na duši. Recept jsem díky kamarádce Alence (a jejímu překladu – ve francouzštině už za ty dlouhé roky i přemýšlí!) získala od tamějšího pekaře. Je na neuvěřitelné množství 30 vaflí. Tak jsem ho uzpůsobila na poloviční množství, protože 30 vaflí, to se prostě nedá i kdyby vám bylo sebehůř. Jenže! 15 typických lutyšských vaflí, které u stánku koupíte, ve finále odpovídá minimálně 20 (spíš 25) kouskům v našich měřítkách. Zapomněla jsem kalkulovat s porcí, kterou u stánku dostanete (je obří!) a nedošlo mi, že pokud nacpu uvedené množství na plotýnku svého vaflovače (a to mám belgický), polovina ho prostě vyteče 😀

Ano, je to láska. Když Jenda letí do Belgie a ptá se, co chci přivézt, byla vafle vždy tím prvním, o co jsem s dětskou radostí prosila. Samozřejmě to je blbost, vafle se musí jíst horké a čerstvé. A teď, teď už prosit nemusím! Recept vám tedy přidávám o pár řádků níž a na jeho konci objevíte několik poznámek. Ty nevynechejte, celý „projekt“ vám značně ulehčí.

Vafle z Liége

20 – 25 kousků, 40 minut + kynutí a pečení

500 g bílé mouky  250 g másla v pokojové teplotě • 25 g jemného pískového cukru • 250 ml vlažného plnotučného mléka  18 g čerstvého droždí  2 vejce pokojové teploty  10 g soli  350 g perlového cukru  2 lžíce moučkového cukru na obalení

1.V mouce udělejte důlek, vlijte mléko, přidejte vejce a rozdrobte droždí. Nechte chvilku stát, dokud se droždí nerozpustí a poté začněte od středu míchat, dokud nezapracujete veškerou mouku.
2. Přidejte pískový cukr, sůl a máslo. Hněťte zhruba 10 minut, dokud není vše dokonale propracované a těsto se tolik nelepí na stěny mísy. Dle originálního receptu se těsto zadělává zásadně ručně, ale tomu přeci nevěříte, že by se pro tisícihlavé fronty tohle dělalo, že? S robotem si těsto krásně rozumí 🙂
3. Nechte zhruba 30 minut kynout, poté zapracujte perlový cukr (ano, množství je skutečně takhle šílené) a nechte kynout další cca hodinu.
4. Po hodině rozpalte vaflovač na maximum a z těsta vytvořte bochánky o zhruba 50 g a obalte je v moučkovém cukru. Ty pak dávejte do rozpáleného vaflovače (nevymazávejte jej!) a pečte do hotova. Doba pečení závisí na výkonu mašiny, v té mé to trvalo maximálně 4 minuty. Ihned podávejte a radujte se ze šťastných úsměvů.

Tipy

MOUKA – zkoušela jsem péct i se špaldovou (nejsvětlejší z Lidlu) a funguje!
PERLOVÝ CUKR – není nic jednoduchého sehnat. Jeho funkce je v podstatě taková, aby ve vaflích při kousnutí příjemně křupnul. Díky své formě se totiž nestačí rozpustit. Nicméně jsem recept zkoušela i s většími krystaly třtinového cukru a rozdíl zas tak velký nebyl. Určitě jej můžu doporučit, najděte však ale opravdu velmi hrubý.
VELIKOST PORCÍ –  dle orig. receptu by měly porce být o velikosti 100 g, ale bohatě stačí poloviční množství, mohlo by totiž z vaflovače téct ven. Těsto je poměrně řídké a bochánky se tvarují špatně. Nejsnáze se mi s těstem pracovalo tak, že jsem jej prostě nabrala polévkovou lžící, pocukrovala z jedné strany, vyklopila na plotýnku a pocukrovala i z druhé.

One thought on “Vafle z Liége / Lutychu

Mám k tomu co říct