Všichni žijeme! Dokonce i blog, byť to tak zrovna nevypadá. Dovolte mi si tady trochu vyplácat játra, proč tomu tak je. V uplynulých týdnech (možná spíš měsících, ale netřeba to tolik hrotit) se mi totiž nastřádalo spoustu menších či větších hřebíčků do rakve mojí chuti v téhle věci pokračovat. I když, abych byla přesná – být součástí takového světa. Blogování jako takové je super a baví mě moc!

Jenže jak se dostávám dál a hlouběji, přichází mi do cesty nové a nové situace, které vyvolávají určité emocionální reakce. Bohužel pro mě byly v poslední době spíš negativní, kolikrát až příliš. A to tak, že jsem byla velmi blízko tomu celou tuhle věc, kterou se mi podařilo vytvořit, dát jí nějakou myšlenku a řád, všechen ten posun a pokrok, zabalit, zmuchlat a vyhodit do koše. Jen proto, že se mi dál už nechtělo být součástí tohoto insta-blog-online-světa.

V tomhle světě totiž máme dvě tváře. Ty upřímné a ty instagramové. A mě to děsně neba, protože ve chvíli, kdy vám ta instagramová chybí, strádáte. Přetvářku nesnáším a v poslední době se s ní setkávám až nepříjemně pravidelně. Stejné to je s jednáním mezi dvěma stranami. To, že neplatí dohodnuté, není nic výjimečného. Slušnost. Férovost. Upřímnost. Úcta. Vzácné věci, o kterých mě vždy učili, že jsou součástí lidského bytí. No ano. Ovšem jak kde.

Víte, miluju to, co dělám. Hlavně proto, že to nedělám přes sílu a za ničím se nehoním. Za uznáním, čísly ani sbírkou spoluprací. Někdy to miluju víc a někdy zase míň. Teď to zrovna bylo chvíli míň. Právě proto se nemusím držet nějakých pevných pravidel – blog je mým koníčkem, nikoliv zaměstnáním. Má přinášet radost – proto píšu, když tomu tak je a mám pauzy, pokud je to chvíli naopak. Přesně z toho důvodu jsem ale vděčná za ty kotvy, které mi vždy v hlavě rozsvítí všechna světla – tou největší jste VY. Tou druhou jsou smysluplné spolupráce, které se mi vpily do krve, především však opravdu skvělí lidé, kteří jsou jejich součástí. A tou třetí? Pohled zpátky. Ale teď už zase hurá k plotně!

Tahle batátová polévka je krásně krémová, aniž by se v ní použila smetana. Krémovost zaručí předem namočené kešu ořechy. Ty ji zároveň pozvednou o level výš. Pokud vynecháte máslo na smažení šalvějových chipsů, bude plně veganská. Právě dnes je skvělé počasí na to zase uvařit něco teplého, co nás zahřeje. Na těle i na duši. ♥

Uzená batátová polévka

4 porce, 20 minut

• 50 g kešu • 1 střední cibule • 2 střední batáty • ½ lžičky uzené papriky • 1 litr vývaru • hrst šalvěje • 70 g másla • olivový olej • sůl & pepř

1.Den předem namočte kešu a uložte do ledničky.
2. Na lžíci olivového oleje opečte na kostičky nakrájenou cibuli.
3. Do hrnce přihoďte na kostičky nakrájené batáty, zasypte uzenou paprikou a ještě chvíli opékejte.
4. Zalijte vývarem, přiveďte k varu a vařte do měkka, cca 15 minut.
5. Poté vsypte slité kešu ořechy a polévku rozmixujte do hladka.
6. Dotáhněte solí a pepřem.
7. V rendlíku rozehřejte máslo a ve chvíli, kdy začne bublat, co něj vsypte lístky šalvěje. Smažte zhruba 5 minut nebo dokud není šalvěj krásně křupavá.
8. Polévku servírujte se šalvějovými chipsy a pár kapkami šalvějového másla. Když se budete chtít extra rozmazlit, přidejte lžíci créme fraiche.