Cuketu u nás doma milujeme a věřím, že mezi vámi budu mít taky hromadu jejích příznivců. Ale vocamcaď pocamcaď! Jakmile totiž přijde ta doba, kdy máte pocit, že neděláte nic jiného, než že sklízíte půltunové zahradní příšery a každý druhý kolega v práci nosí svoje cuketové přebytky a s nadějí v oku je nabízí k adopci, není prostor pro slitování. Jak vidno, i letos se mnoha z nám vyhlo to počáteční přesvědčení, že "tentokrát už to opravdu…
Letos jsme si "vyzkoušeli" snad všechny možné škůdce, kteří dokážou zhatit počáteční nadšení každého zahrádkáře. Nejdřív to byli slimáci. Pak mšice. Pak pár dní klid před bouří v podobě dřepčíků (a že jich bylo!, slyšet to hopkání pokaždé, když jsme prošli kolem brokolice a lichořeřišnic, mi po třítýdenních nájezdech začalo způsobovat tik v oku :D ). Ptáci. Co nás ale definitivně dodělalo, byli hraboši a myši. V momentě, kdy jsme vyzbrojení lopatami číhali u výlezu z nor…
Po tom, co jsme se vrátili z Moravy totálně přejedení a přepití, mi pohled na váhu dal jasně najevo, že ta potřicítková a pokoronavirová kila prostě musí pryč. Už! Bez odmlouvání a obhajování, že "ta zmrzlina v půl jedenáctý večer je vážně ok, vždyť je to skoro salát" :D Nojo, jenže jak převychovat cukrového závisláka? Jako první jsem přešla na slané snídaně, které jsem si doteď dávala pouze výjimečně. Ukázalo se, že tahle maličkost je docela zázračná,…