Cuketu u nás doma milujeme a věřím, že mezi vámi budu mít taky hromadu jejích příznivců. Ale vocamcaď pocamcaď! Jakmile totiž přijde ta doba, kdy máte pocit, že neděláte nic jiného, než že sklízíte půltunové zahradní příšery a každý druhý kolega v práci nosí svoje cuketové přebytky a s nadějí v oku je nabízí k adopci, není prostor pro slitování. Jak vidno, i letos se mnoha z nám vyhlo to počáteční přesvědčení, že "tentokrát už to opravdu…
Letos jsme si "vyzkoušeli" snad všechny možné škůdce, kteří dokážou zhatit počáteční nadšení každého zahrádkáře. Nejdřív to byli slimáci. Pak mšice. Pak pár dní klid před bouří v podobě dřepčíků (a že jich bylo!, slyšet to hopkání pokaždé, když jsme prošli kolem brokolice a lichořeřišnic, mi po třítýdenních nájezdech začalo způsobovat tik v oku :D ). Ptáci. Co nás ale definitivně dodělalo, byli hraboši a myši. V momentě, kdy jsme vyzbrojení lopatami číhali u výlezu z nor…
Všichni žijeme! Dokonce i blog, byť to tak zrovna nevypadá. Dovolte mi si tady trochu vyplácat játra, proč tomu tak je. V uplynulých týdnech (možná spíš měsících, ale netřeba to tolik hrotit) se mi totiž nastřádalo spoustu menších či větších hřebíčků do rakve mojí chuti v téhle věci pokračovat. I když, abych byla přesná – být součástí takového světa. Blogování jako takové je super a baví mě moc! Jenže jak se dostávám dál a hlouběji, přichází mi…