Ve chvíli, kdy z ledničky vylovím poslední smutnou a seschlou řepu, přichází na řadu klíčení. Instantní vitamíny, síla na talířku a něco co mě nikdy nepřestane překvapovat. Jak se z miniaturního semínka stane pětkrát tak velké, plné vitamínů, minerálů a tolik potřebné energie, která nám s končící zimou bez výjimky schází. Pravidelně se tak u nás točí ty známé a dávno okoukané (a co si budeme povídat, neomylně nejlepší) s těmi, které teprve, pomocí metody "pokus omyl"…
Ne nadarmo se říká, že "jedno jablko denně a doktor přijde na buben" :) Pro nás Středoevropany není přínosnějšího ovoce, než právě jablka. V těchto dnech probíhají v sadech sklizně, často spojené s různými slavnostmi. Byla by proto veliká škoda podobné příležitosti nevyužít a nezásobit se na zlé časy. No jo, ale co když vám ujede ruka (což se snadno u voňavých beden stane) a vy jablka nemáte kde uskladnit? Je tak třeba těch deset kilo spotřebovat…
Moje první vzpomínka na tohle zvláštní ufo spadá až do doby před téměř 30 lety, kdy jsme jej jako děti měly totálně vyschlý ve školce na hraní. Něco mi říká, že už tehdy si s ním paní učitelka, která jej do školy přinesla, nevěděla rady. A přitom je to taková dobrota! Patizon, bratr dýně, se dostává i do supermarketů. Tam však bohužel zase pomalu stárne. Pojďme s tím něco udělat! V kuchyni Patizon je totiž neuvěřitelně variabilní…