Food Blog roku 2016

Před pár dny jsme se s Honzou zúčastnili ankety Food Blog roku. Už jen doprava tam nám měla ukázat, že to bude nevšední výlet. Po letech v autě jsem snadno odvykla hromadné dopravě a jejím nástrahám. Většinu cesty jsem proto trávila s lehce zeleným odstínem pleti a pocitem, že to skvělé jídlo, které bude mít na svědomí dvojka z restaurace Amuse, bude tím posledním, na co budu mít pomyšlení.

Nicméně, mýlila jsem se. Už jen vzduch v pražském metru (=vůně svobody, ať to zní sebebizardněji, Vince totiž zůstal na krku babičce) mi spravil barvu. A pak! Pak jsme dorazili ke dveřím, které skrývaly netušený prostor. Takový, ke kterému jsem se toužila přivázat řetězem a už nikdy neodejít. Staroměstské Opero mi vzalo dech. Akce samotná se odehrávala v tak přátelském duchu, že i my, tiše postávající v rohu, nikým neviděni, jsme si jí maximálně užívali 😀

Je pravda, že jsme se cítili trochu ztracení. Ihned po příchodu se pochopitelně vytvořily hloučky přátel a dávných kamarádů, mezi které my prostě zatím nepatříme. To je však jediná šmouha na jinak velmi zářivém večeru. I tak jsme se seznámili s několika velmi inspirativními lidmi, kteří to dotáhnou velmi daleko. Každý z oceněných si své místo naprosto zasloužil a já všem ze srdce gratuluji. Plácala jsem jako o život, Honzovi vysvětlovala, kdo je kdo, kdy mu vyšla/vyjde kuchařka (kterou už máme doma v knihovně a zrecenzovanou 😀 ) nebo jaký je kdo kulinární zázrak.

Nestrkaly se tu mezi sebou žádné davy, samotné vyhlášení bylo svižné (možná až moc), všichni měli radost z úspěchu druhých a atmosféra, kterou dotvářelo výborné jídlo, byla skvělá. Žádné poměřování, jako jsme na většině českých akcích zvyklí. Čas utíkal chvílemi až příliš rychle. A to tak, že nám v povznesené náladě na začátku Václaváku došlo, že za 15 minut jede poslední vlak 😀 Beránci, jste skvělí!

A teď už hurá k receptu. Tentokrát jsem měla pomocníka. A víte, jak vás ponoukám k tomu, abyste brali děti do kuchyně, kdykoliv to půjde? Někdy to prostě nejde. Oni pak kradou a nakusují suroviny, kopou do jídla, případně ho rozmazávají po zdech. Všude jsme měli cukety a ostatní suroviny. Jediné místo, kde chyběly, bylo prkýnko, hrnec, případně prostor před foťákem. Některým z dětí ani nejde o to ochutnat, některým, jako tomu našemu, jde o to narušit scénu, nakousnout, odhodit případně utéct s tím a znechuceně zvolat „fuj“! Cibule 😀

Zapečené cukety se špaldou

4 porce jako předkrm (2 jako hlavní chod), 30 minut + hodina pečení

• 4 menší kulaté cukety • 3 jarní cibulky • 1 stroužek česneku • 2 hrnky vařeného špaldového kernotta • 5 sušených meruněk • hrst bazalky • hrst špenátu • 100 g fety • 2 vejce • sůl & pepř • olivový olej

1.Cuketám odkrojte vršek a vydlabejte vnitřek (dužinu používám na cuketovou polévku).
2. Na olivovém oleji zpěňte cibulku a česnek, přidejte kernotto, meruňky, bazalku a špenát. Přidejte nadrobenou fetu a dochuťte solí a pepřem.
3. Troubu předehřejte na 190°C.
4. Směs nechte trochu zchladnout a vmíchejte vejce. Směsí naplňte cukety, přiklopte odříznutým vrškem, pokapejte olivovým olejem a dejte na zhruba hodinu péct. Pokud se vám zdá, že se během pečení připalují, přikryjte cukety alobalem.
5. Ihned podávejte.