Asi si řeknete, že „haha, sklidila první ředkvičku a už tady machruje?“. A máte pravdu! Za tu svou prozatím velmi krátkou zahradnickou kariéru jsem však stihla přijít na spoustu věcí. Minimálně deset. Při promýšlení tohoto seznamu jsem se docela pobavila a došlo mi, že jakákoliv činnost, do které se s nadšením pustíme, je jako život samotný. Projevuje se v ní naše povaha, poznáváme sami sebe a pracujeme na nějakém výsledku. Stejně jako při čemkoliv jiném je potřeba velká dávka trpělivosti a vytrvalosti. Příroda není na baterky 🙂

Po tom, co se mi podařilo zahubit velkou část své počáteční úrody, mě napadlo, že zahradničení asi nebude moje druhá přirozenost. Stejně mě ale neopustilo nadšení a ta nově objevená láska mi v útrobách zakořenila pěkně silně. Díky tomu vím, že jednou bude naše zahrada rájem. Tam někde uvnitř si chovám postupně se rozvíjející představu každého tajného koutku, košíků plných plodů a vůně, jež se ponese až do kuchyňských oken. Bez toho to nejde.

Desatero šťastného zahrádkáře

1. Neberte si nic osobně

Sežrali vám celou úrodu slimáci? Nezbyl vám díky tomu ani jediný salát nebo kadeřávek? Nevyrašilo vám ani jedno semínko špenátu? Vašim stromům se nedaří? No jo. Asi to tak mělo být. Slimáci byli, jsou a budou. Semínka občas bývají nekvalitní a prostě se neprobudí. Stromy jsou živé organismy, které potřebují určité podmínky ke spokojenému životu – když je nemají, nerostou spokojeně. Tak to prostě je. Ani jedno z toho není vaše vina. Málokterý přírodní zákon můžete ovlivnit, pokud se nechcete ohánět chemií a nebo být otrokem svého pozemku. Zahrada vám má, kromě úrody, dávat především radost. Proto raději sem tam obětujte nějaký salát, než abyste se pouštěli do nerovného boje s vnějšími vlivy.

2. Poslouchejte rady – ale jen ty, co vám dávají smysl

Miluju zahradní rady mojí babičky. Vždy jde totiž o poznámky typu „cibuloviny ze země vyndej v poslední den školy a v ten první je zase zasaď“. Spousta fungujících tipů vychází ze starých pranostik. V dnešní době se na všechny bohužel spolehnout nedá, jelikož přírodní biorytmy už nejsou takové, jaké byly před mnoha a mnoha lety. Jste-li například rozhodnutí nezahlcovat svou zahradu chemií a od druhých neustále dostáváte „dobré rady“ plné hnojiv z barevných krabiček, chemických postřiků nebo nepřirozené péče o své záhony, neposlouchejte je. Jde o filozofii toho, kdo vám radí, ne o tu vaši. Takové nadbytečné informace vypouštějte.

3. Jednocení je skvělé!

„Ředkvičky musíš protrhat, neměj slitování!“, znělo mi v hlavě ve chvíli, kdy se ze země začaly klubat první zelené lístky. Vždy mi to přišlo jako hromadné vyvražďování rostlin. Našla jsem si díky tomu jinou cestu – přirozeně. Každý den před obědem jsme s Vincíkem a košíčkem nastoupili mezi řádky a nadbytečné rostlinky protrhávali nikoliv na kompost, ale do košíku. Z toho se plynule přesunuly do salátu k obědu. Nejdříve to byly jen malé lístečky s kořínkem, o pár dní později už pěkně štiplavé miniředkvičky, které dokonale oživily zelené lupení. To samé můžete udělat s mrkví, mangoldem, řepou i kadeřávkem. Vlastně s čímkoliv, co vás napadne.

4. Zerowaste i mezi řádky

Kompostování je neuvěřitelným pomocníkem v domácnosti i na zahradě. Každý nevyužitelný kousek zeleniny nebo ovoce můžete hodit na hromadu, která se postupem času promění na zásobárnu živin pro vaši úrodu. V podstatě jde o to, že co vám země dá, jí vrátíte. Můj zerowaste přístup jde však ještě o trochu dál – co nemusím, nekompostuju. Sklidím-li svazek ředkviček, jejichž lístky už jsou příliš hrubé k přímé konzumaci, rozmixuju je do ředkvičkového pesta, které dokáže ozvláštnit běžné těstoviny s parmazánem. O přijatých vitamínech ani nemluvě. Vždyť co je lepší, než dostat zeleninu ze záhonu rovnou na stůl v řádu minut? Stejně můžete naložit s natí mrkve. Lístky řepy budou zase skvělé v salátu, odšťavněné v ranním freshi nebo připravené na způsob špenátu. No a tenhle seznam může být prakticky nekonečný. Máte sami nějaké své tipy?

5. Milujte své rostliny

Pokud vás bude každodenní péče o záhony obtěžovat, pravděpodobně si skvělou úrodu nezasloužíte. Více vám asi dá sednout do auta a dojet do supermarketu, kde pohodlně naskládáte vše do sáčků. Pokud však každý den zvědavě vyběhnete do záhonů, zkoumáte, o kolik zase povyrostly saláty, zda už se na stromě tvoří meruňky a kolik jich asi tak je, zda už obrazila loňská šalvěj nebo třeba jestli už se lépe daří vysazenému medvědímu česneku támhle pod slívou, jste tam! Ve svém ráji, jenž vám tuhle lásku vrátí zpět. Vy sem tam uštípnete překážející výhonek, pohladíte polštář kvetoucí saturejky, pomůžete fazoli se přichytit k provázku. Odměnou vám bude opečovaná, s radostí rostoucí zahrada (jsem už moc ezo-bio-eko?) – jedině taková bude dělat radost i vám.

6. Darujte přebytky

Naše česká povaha je nastavená bohužel často tak, že „než abych dal něco zadarmo, raději to vyhodím“. Jenže to je obrovská škoda. Baví mě sem tam poslat po Honzovi do práce chleba, darovat kus koláče nebo nechat kamarádku nasbírat na skalce bylinky na nedělní oběd. Opravdu to ve mně vzbuzuje pocit štěstí. No a než abych nás přiotrávila tunou třešní, které už se nevejdou ani do marmelád nebo švestek, jež by pod stromem měly lákat vosy, raději sesbírám ovoce do košíku a vyrazím někomu udělat pěkný den. Takové momenty jsou k nezaplacení. A navíc – lidé si pamatují (na to nezapomeňte 🙂 ). Pokud to přeci jen není pro vás – jednoduše pěstujte jen tolik, kolik sami spotřebujete.

7. Nepřeceňujte své síly

33 pytlíků semínek. Všechno je třeba zasít, když už se to koupilo. Střih. 33 pytlíků semínek taky vyžaduje obrovské množství místa. Vypletého plevele. A vody. Ta se většinou nosí v konvích. A to je otročina. Začarovaný kruh je ukončen tím, že taková práce a péče vás přestává bavit, zelenina v horším případě vadne a vy si na konci sezóny oddechnete, že už je konečně po všem. Příští rok už se rozhodně do podobného projektu nepustíte. Škoda! Začínejte pozvolna, zjišťujte co a jak, jak vás to baví, co plodiny potřebují a kolik vás to stojí času. Sami tak přijdete na to, co je pro vás přínosem a co už je za hranicemi. Nechte si pomoci, ulehčete si práci a hledejte cesty, jak se na zahradě s klidem posadit a pozorovat, než jen v potu tváře hodiny a hodiny dřít.

8. Osvojte si možnosti uchování úrody

Není nad to sbírat třešně ze stromu rovnou do pusy. Jenže ono to trvá jen chvíli. Zpravidla do prvního břichabolu nebo jahodové kopřivky. Abyste zbytečně nevyhazovali nebo k ovoci či zelenině nezískali odpor, osvojte si možnosti uchování svých výpěstků. Mrazení je to nejjednodušší, jenže mrazák není nafukovací. Sušení. Zavařování marmelád a džemů. Výroba chutney. Konzervování zeleninových pomazánek, jablečných přesnídávek. Kvašení zeleniny (to postupné i rychlé). Sirupy na limonádu. Kečupy. Povidla. Nanuky. Čaje. Ochucené octy a oleje. Jsem přesvědčená, že byste mi dokázali vyjmenovat další stovky možných (a skvělých!) tipů.

9. Objevujte

Původní odrůdy, zajímavé kultivary, neobvyklé odstíny. To vše udržuje zájem a míru zvědavosti. Takové kousky však nenajdete v hobbymarketu. Pátrejte na trzích, mezi zahrádkáři (ha, vidíte, jak se vám teď hodí to, že jste sousedy podarovali ovocem? 🙂 ) nebo třeba na internetu. Má to jedinou nevýhodu – je strašně těžké nenechat se strhnout a nekoupit vše, co vidíte 🙂

10. Myslete na relax

Občas je třeba se na práci vyprdnout. Najděte si své nejmilejší místo, přehlídněte plevel, který je potřeba odstranit nebo trávu, jež se musí shrabat. Jen tak si sedněte, pozorujte krásu, nasávejte vůně a užívejte si sluníčko šimrající vás v nose. Dejte si k tomu třeba svojí vlastní limonádu, zakousněte šťavnaté jablíčko přímo ze stromu a nebo se proberte ostružiním a pořádně si obarvěte prsty černomodrými plody. Proč bychom si jinak zahrady budovali?