Jde na nás jaro

Barvy! Všude jsou barvy. Třikrát hurá. Jaro (kromě nepřekonatelné únavy) přináší novou sílu a inspiraci do žil. Kam se v tomhle hrabe leden se svými novoročními předsevzetími. Vím, že jsem se jen namlsala teplými dny a všudypřítomným sluníčkem, ale nemůžu si pomoct. Všude máme sklenice s klíčícími semínky a luštěninami. Plánuji, které bylinky budu týrat na balkoně. Utrácím peníze za kytice tulipánů, které jsou nakonec stejně zaházené špinavými tričky a vlhčenými ubrousky. Prostě běžná domácnost s dítětem, kam násilně zavál svěží vítr.

I Vendelín z toho těží. Z kočárku ho pouštím proběhnout víc, než jsem zvyklá. Možná dokonce víc, než je zdrávo. Dnes jsme totiž byli pokřtěni. Na chodníku objevil zajímavou hroudu. Kámen? Hlína? Musí se to prozkoumat, ohmatat, ideálně ochutnat. Pochopitelně – kámen ani hlína to nebyly. Není větší paniky, než když se marně snažíte vyklepat psí bobek z dětské ruky, která se nápadně a s velkou (a drtící) silou blíží k ústům. Nakonec jsem uspěla a v momentálním režimu autopilota jsem zvolila oblíbenou taktiku svého táty – pořádně plivnout na kapesník a drhnout. Když jsme byli z nejhoršího venku, samotnou mě překvapilo, kde se ve mně tyhle pudy vzaly 😀

Kromě tohoto překvapení (na Vincovu obranu nutno uznat, že jako hlína to skutečně vypadalo) stihl jinému chlapečkovi ukrást motorku a kousek na ní ujet, téměř sníst šišku a obtěžovat cizí psy. Vážně nevím. Vždyť mu ještě není ani rok a půl. Jaká ho čeká kariéra? 😀 Včera jsem viděla nějaké srovnání výchovy dětí v Evropě a v USA. Ty americké měly mnohem méně volnosti, než děti evropské, které s radostí běhaly na čerstvém vzduchu bez přílišného dozoru rodičů. Byly evidentně šťastnější, šikovnější a samostatnější. Nemohla jsem se nezamyslet nad tím „a co mámy?“. Při momentální Vincentově hyperaktivitě tajně přemýšlím o kšírech/vodítku/lepící pásce. Hotové americké dítě. Nešťastné, bez volnosti, ale naživu.

Jak to máte vy? Jak jste se poprali s energií svých dětí, které chodí zásadně kamkoliv jinam, než je zrovna potřeba? Máminu ruku by raději utrhly a zahodily, než aby se jí chytily a šly. Zásadně neřeší slova jako „ne/nesmíš/pojď“ nebo „tak čau, já jdu“? Vyroste z toho nebo ho budu vozit připoutaného v kočárku ještě v deseti? Kde se kupují děti, které vidím všude ve městě a nechovají se jako pytel blech?

Ještě, že se musí jíst. Mám pak skvělou příležitost k relaxaci. Na nervy není nic lepšího, než monotónně válet a válet. Speciálně tehdy, nemáte-li strojek na těstoviny! Jak už je u mě zvykem, jsou ravioli obohacené o celozrnnou mouku, aby byly pro tělo přínosnější. Kromě plné chuti vám tak na talíři přistane i spousta důležitých minerálů navíc.

Růžové ravioli se špenátem

4 porce, 30 minut + odležení těsta

těsto • 300 g semolinové mouky • 130 g celozrnné mouky • 1/4 lžičky soli • 2 lžíce pyré z červené řepy • 2 velká vejce • 1 lžíce olivového oleje
náplň • 200 g čerstvého špenátu • 250 g ricotty • 1/2 hrnku strouhaného parmazánu • velká špetka muškátového oříšku • 1/2 lžičky soli

1.Můžete využít robot s hákovým nástavcem na těsto nebo pracovat ručně. Z uvedených surovin vypracujte těsto (nechte hníst cca 10 minut), které nechte alespoň půl hodiny (nebo i do druhého dne) odpočinout zabalené v potravinové fólii.
2. Připravte náplň – špenát spařte ve vroucí vodě. Hotový propláchněte ledovou vodou a poté z něj veškerou tekutinu vymačkejte. Společně s ricottou, sýrem, solí a muškátovým oříškem rozmixujte dohladka.
3. Odležené těsto rozdělte na dvě části a každou vyválejte na velmi tenko (ani ne milimetr) nebo použijte strojek na těstoviny. U ručního válení si pěkně máknete (vím to, jsem v klubu bezstrojkových bláznů). Pokuste se vyválet pokud možno stejné tvary (budete je pokládat na sebe). Při válení můžete podsypávat rýžovou moukou.
4. Na první vyválený plát si naznačte tvary budoucích raviol a do středu každého z nich dejte menší lžičku náplně (nebo tolik, kolik se vejde do tvaru a velikosti, které jste zvolili). Mezery mezi náplní potřete vodou a celé dílo přiklopte druhou vyválenou polovinou těsta. Snažte se vytlačit všechen vzduch.
5. V tuto chvíli můžete použít tvořítko na ravioli nebo spojené pláty rozkrájet na jednotlivé kousky, jejichž okraje přimáčknete k sobě vidličkou, aby náplň při vaření nevytekla. Případné odřezky zpracujte a znovu vyválejte (pokud vás to už vážně nebaví, stačí jen vyválet a rozkrájet na dlouhé těstoviny bez náplně).
6. V hrnci přiveďte k varu větší množství osolené vody. Vhoďte plněné těstoviny a vařte cca 3 minuty.
7. Podávejte přelité ovoněným máslem (rozpusťte v rendlíku máslo, přidejte nakrájený stroužek česneku a nasekané bylinky, trošku osmažte) a chcete-li, tak posypané parmazánem.
8. Zbylou náplň vmíchejte do těstovin, které jste vyrobili z odřezků nebo schovejte do druhého dne a použijte dle fantazie (vzhledem k tomu, že v náplni není syrové vejce, se nemusíte stresovat).

Pyré z řepy můžete vyrobit několika způsoby:
1.Upečte červenou řepu v troubě – neoloupanou řepu propíchejte vidličkou, zakápněte olivovým olejem, zabalte do alobalu a upečte v troubě při 180°C. Trvá to cca hodinu (samozřejmě je úspornější ji přihodit do trouby, pokud zrovna pečete něco jiného). Nechte ji vychladnout, oloupejte a s pár kapkami vody rozmixujte v robotu na jemné pyré.
2. Řepu uvařte do měkka – neoloupanou řepu vařte v mírně osolené vodě (cca hodinu) nebo nad párou (cca 50 minut). Oloupejte a s pár kapkami vody rozmixujte na jemné pyré.
3. Uvařenou řepu kupte – nejjednodušší a nejrychlejší postup 🙂 V obchodech mezi zeleninou najdete již předvařenou řepu – tu vybalte ze sáčku a rozmixujte s pár kapkami vody na jemné pyré. Jako vždy však u jednoduchých řešení o něco přijdete – v tomto případě o sytě růžovou barvu. Sami si proto zvolte, který ze tří přístupů bude ten pravý pro vás.

Ve všech případech vám bude stačit jedna střední řepa.

Tentokrát jsem z časových důvodů (a dokonce nemám ani čas vymyslet výmluvu 😀 ) použila řepu předvařenou, můžete tedy vidět, že takové ravioli budou mnohem světlejší. Stejným způsobem můžete vyrobit zelené (špenátové), oranžové (rajčatové), žluté (dýňové)…