Všichni žijeme! Dokonce i blog, byť to tak zrovna nevypadá. Dovolte mi si tady trochu vyplácat játra, proč tomu tak je. V uplynulých týdnech (možná spíš měsících, ale netřeba to tolik hrotit) se mi totiž nastřádalo spoustu menších či větších hřebíčků do rakve mojí chuti v téhle věci pokračovat. I když, abych byla přesná – být součástí takového světa. Blogování jako takové je super a baví mě moc! Jenže jak se dostávám dál a hlouběji, přichází mi…
Snídani považuji za nejdůležitější jídlo dne. Co na tom, že často snídám třeba pět hodin poté, co vylezu z postele! Můj muž mě naučil si pravidelně oslazovat život. Možná až moc pravidelně. Od rána do večera. Je to sice pěkné, ale i ten mozek omámený sladkými snídaněmi ví, že to občas už není úplně OK. Proto se snažím vymýšlet co nejlákavější a nejbarevnější recepty, které mi nebudou brát radost z toho, že je jím i přesto, že…
Někdy je to s dětmi těžké. Myslím opravdu. Jsou to takové ty dny, kdy máte chuť vyskočit z vlastního těla a s ohnivou čárou za zadkem utíkat pryč a nikdy se nevrátit. Nebo se alespoň ujíst k smrti. Sladkým, slaným, čímkoliv. Ideálně vším dohromady. Jenže ono to nefunguje. Neocitnete se ani v jiném světě ani ve snu a ani utéct nemůžete. Protože co by ta hysterická bytost bez vás dělala, žejo? I když na Vendelínovy kousky pohlížím…