...vlastně asi žádnou nutellou není, co? Ale vy víte, jak to myslím, viďte? Nemůžu totiž lískové ořechy. Ale takovou čokoládu, tu můžu víc, než dost. A Vincík taky (za čůrání :D ). No a tak jsme spolu hledali cestu k dokonalé čokoládové pomazánce, které to bude na domácím žitňáku pořádně slušet. Nebudu lhát, synáček chleba pro jistotu vynechává a tuhle dobrotu jí lžičkou lžící rovnou ze sklenice. Kdyby mi to nebylo blbý, dělám to taky. Datlová nutella…
Na složité vykrajování, promazávání a zdobení mě moc neužije. Ráda vidím rychlé a snadné výsledky a brzy ztrácím trpělivost, pokud se s něčím vyloženě patlám a výsledek se ani zdaleka nepřibližuje představě. Hodně muziky za málo peněz slibují přesně tyhle malé sušenky. Když se u nás pekly poprvé, měla jsem takovou rýmu, že kromě toho, že jsem necítila ani zlomek vůně, která se prý linula z trouby, mě absolutně opustila i chuť. Podle všeho to byla obrovská…
Jestli něco peču opravdu pravidelně, je to domácí granola. Myslím, že by nastala třetí světová, kdyby na lince nestála dóza s něčím, co můžeme každé ráno sypat do jogurtu. Vincent jí říká kafíčko a se zdviženým malíčkem ji do sebe sype z tátova oblíbeného hrníčku minimálně třikrát týdně u pohádky. Připadá si důležitě. Uznejte, mohla bych mu provést takovou věc? Naší kuchyní už prošel nespočet druhů a příchutí. Bezlepkových, semínkových, s čokoládou nebo jen ovocem, slazených banánem…