Máte to taky tak, že když máte plnou hlavu nápadů, které byste chtěli realizovat, tak tak dlouho přemýšlíte, který bude TEN nejlepší, až z toho nakonec není nic? Pojďme se utkat v bitvě chronických nerozhodných. Ale varuju vás, máte jednoho z nejtěžších soupeřů.

U postele mám papír a tužku, protože bych často nebyla vůbec schopná usnout, s tím návalem ideí, které mě noc co noc bombardují. Zahrada, nový recept, střípky z rekonstrukce, článek ze série našich rodinných průserů (to je nevyčerpatelná studnice!), domácí ekoprodukty (bydlenka level milion)…? Prostě nevím! Ale jo, začnu zahradou. V té jsem totiž zatím nejvíc marná (hned po skloubení home office s mámováním).

Hned v začátku se totiž musím něčím pochlubit. Kromě rostoucího štosu převážně permakulturně a ekozahradně orientovaných knih jsem od víkendu maximálně hrdou spolumajitelkou naprosto dokonalých a výjimečných vyvýšených záhonů, které jsem si vždy hrozně přála. Pravděpodobně se v příštích pár letech rozpadnou, ale co naplat, áchám a óchám u nich několikrát denně a každé ráno, ještě dřív než manžela, kontroluju tu nádheru na zahradě. Honzíku, promiň! Nejvíc se těším, až začnou obrůstat všemi těmi rostlinkami, které nám už zastínily půlku oken.

To, proč pro mě znamenají tolik, není to, že jsem je opravdu děsně nutně potřebovala (holky mě chápou, žejo?), ale především skutečnost, že jsme na nich prolili litry potu společně. S Honzou, mojí mamkou, mým tátou i Honzovým tátou. Všem patří obrovský dík. OBROVSKÝ! Kdyby chyběl jen jeden jediný z tohoto týmu, nebylo by nic. Neméně významným bonusem je to, že jsou složené z původních trámů z našeho rekonstruovaného domu a nám se tak podařilo zachovat další kousek jeho duše.

Přiznám se, že co se týče výplně, až tak jsme to neprožívali, protože znovu – potřebovali (čti „já potřebovala“) jsme je využívat co nejdříve, neměli jsme prakticky žádný materiál, který by se měl správně vrstvit a neměli jsme jej ani kde vzít. Tak nějak tuším, že se bude realita rozcházet s mými optimistickými představami zelené džungle, ale uvidíme.

Uvnitř záhonu to vypadá následovně:
– samotná konstrukce zevnitř obalená nopovou fólií (nopky máme obráceně, než mají správně být ze dvou důvodů – kvůli snazšímu upevnění ke dřevu a kvůli slimákům, kteří prý tyhle vnitřní cestičky milují a ve finále je to s nimi ještě horší, než bez vyvýšení – uvidíme, už teď mám pocit, že jim budeme stejně stavět uvítací výbor :D)
– udusanou zem jsme kolektivně narušili krumpáčem, protože kolektivně vyhřezlé plotýnky (střídali jsme se podle hlasitosti lupání v zádech)
– narušenou zem jsme zhusta prolili vodou
– zakryli nepotištěnými kartony bez lepenek a sponek
– zasypali uleželým koňským hnojem
– znovu prolili vodou
– navozili (do jednoho záhonu!) 24 poctivě kolektivně překátrovaných koleček stržené ornice ze zahrady (zde patří největší dík mojí mamce, a to nejen za kátrování, ale především za popichování zetě 😀 )
– do ornice jsme postupně vmíchávali dřevěné uhlí a sem tam částečně ztrouchnivělé kousky dřeva a posekané trávy (to je asi úplně blbě, ale říká se, že „čím blbější sedlák, tím větší brambory“, očekávám tedy, že nás naše úroda přeroste – očekávám, že očekávám marně)
– navrch jsme navrstvili kompost
– prolili jsme záhon zředěnou kopřivovou jíchou, což jistě ocenili všichni sousedi široko daleko
– budeme mulčovat trávou, kterou nám dodává Honzův táta a celá jejich ulice po sekání dvorků
– snažíme se sehnat štěpku, což je zatím trochu marný, ale my tyhle zahrádkářský podpultovky jednou vypátráme!

Co mě maximálně těší, že nás dva záhony dva a půl na metr a půl stály přesně 1927 korun plus benzín a tři zotročené rodiče 😀 Navíc jsem díky nim konečně zjistila, co to znamená „vzít kramle“. Akorát já je teda musela ještě zaplatit. O tom, jak jsem do záhonů nakoupila 500 litrů kompostu, které jsem na vozíku vezla pár metrů asi dvacet minut a NIKDO (chlapi, notak!) mi nepomohl, vám povím zase příště, jo? Mezitím si dáme zase nějaký recept, což? 🙂

Na závěr mám ale na vás zásadní otázku – mám to něčím napustit nebo je lze nechat normálně stárnout a šednout? To by se mi líbilo, odrazuje mě ta žluto/hnědá barva po jakémkoliv oleji. Poradíte, prosím?